Přeskočit na obsah

Otto Chotek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otto Chotek
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1883 – 23. listopadu 1889
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1872 – 1873
PanovníkFrantišek Josef I.
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
25. listopadu 1867 – 23. listopadu 1889
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1843 – 23. listopadu 1889
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostmajor (1860, čestná hodnost)
Bitvy/válkyPrusko-rakouská válka
Narození14. května 1816
Budín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. listopadu 1889 (ve věku 73 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeHeřman Chotek z Chotkova a Vojnína (1786–1822) a Henrieta Brunswiková z Korompy (1789–1857)
PříbuzníHermine Chotková a Rudolf II. Chotek z Chotkova a Vojnína (sourozenci)
Franz Folliot de Crenneville (švagr)[1]
Profesepolitik
CommonsOtto von Chotek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Ferdinand hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Otto Ferdinand Reichsgraf Chotek von Chotkow und Wognin; 14. května 1816 Budín – 23. listopadu 1889 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, politik, podnikatel a velkostatkář. Po krátké službě ve státních úřadech a armádě se věnoval podnikání a zastával funkce v řadě institucí. V roce 1867 byl jmenován členem rakouské Panské sněmovny. Proslul mimo jiné výsadbou výjimečných exemplářů sekvojovce obrovského v zámeckém parku svého sídla v Ratměřicích ve středních Čechách.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Ratměřice

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků[2], patřil k uherské linii, sám ale vlastnil majetek v Čechách. Narodil se jako starší syn c. k. plukovníka hraběte Heřmana Chotka (1786–1822) a jeho manželky Henriety, rozené hraběnky Brunswikové z Korompy (1789–1857).[3] Středoškolské vzdělání získal střídavě na gymnáziích v Pešti, Bratislavě a Trnavě (poblíž Trnavy se nacházelo hlavní rodové sídlo v Dolní Krupé). Univerzitní studia zahájil v Pešti, v roce 1834 ale přešel na univerzitu do Olomouce, kde v roce 1838 absolvoval práva (vazby na Olomouc měl díky tomu, že jeho strýc a kmotr Ferdinand Chotek byl tehdy olomouckým arcibiskupem). Po studiích vstoupil do státních služeb a od roku 1842 působil jako úředník uherské dvorské komory, v roce 1843 byl jmenován c. k. komořím.[4]

Sekvojovce v Ratměřicích

Během revoluce v Uhrách v letech 1848–1849 vstoupil do armády a zúčastnil se bojů jako stoupenec Habsburků. Rychle postupoval v hodnostech a již v roce 1849 byl rytmistrem, v roce 1853 z armády odešel, ale v roce 1860 získal čestnou hodnost majora, s níž se jako dobrovolník zúčastnil ještě prusko-rakouské války v roce 1866. Za zásluhy během revoluce se stal nositelem Řádu železné koruny (1849) a Řádu sv. Štěpána (1852).[5] V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny a v letech 1872–1873 byl krátce také poslancem českého zemského sněmu, kam byl zvolen za velkostatkářskou kurii, mandátu se ale vzdal již po roce.[6] V roce 1883 byl jmenován c. k. tajným radou. Angažoval se také v řadě institucí zaměřených na rozvoj průmyslu, byl například spoluzakladatelem a později dlouholetým prezidentem Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu (Österreichischer Verein für chemische und metallurgische Production) v Ústí nad Labem[7] nebo prezidentem Rakouské severozápadní dráhy (1887–1889), zasedal také ve správních radách několika bankovních institucí a v letech 1869–1889 byl prezidentem Vídeňského bankovního spolku. Kromě toho zasedal v řadě dalších organizací, naposledy byl krátce před smrtí jmenován čestným členem Spolku válečných veteránů (1888). Mimo jiné do jeho oficiální titulatury patřila dědičná hodnost nejvyššího dveřníka pro Horní a Dolní Rakousko, kterou získali předkové v české linii v polovině 18. století.[8]

Majetek

[editovat | editovat zdroj]
Chotkovský palác ve Vídni

V roce 1853 si s bratrem Rudolfem rozdělil dědictví, které na ně ještě za života převedla matka Henrietta. Zatímco Rudolf převzal uherská panství Dolná Krupá a Futog, Otto se usadil na zámku Ratměřice na Benešovsku. Panství Ratměřice skoupila matka postupně v letech 1822–1838 od několika dědiců rodu Sterndhalů.[9] K velkostatku Ratměřice-Jankov patřilo 1 900 hektarů půdy[10] a kromě šesti hospodářských dvorů zde fungovalo několik průmyslových provozů (pivovar, vápenka, cihelna).[11] Otto se zasloužil o přestavbu ratměřického zámku do klasicistní podoby, kterou realizoval hned po převzetí majetku.[12] Věnoval se také úpravám zámeckého parku[13] a proslul především výsadbou ratměřických sekvojovců, které jsou nejvyššími zástupci druhu sekvojovce obrovského v Česku a mají památkovou ochranu.[14] Finančně podpořil také opravy kostelů v Ratměřicích a Jankově. I když se angažoval v podnikatelských sférách na různých místech monarchie, hospodaření na vlastním velkostatku jej příliš nezajímalo. Nakonec se nechal vyplatit mladším bratrem Rudolfem a správu Ratměřic mu přenechal. Trvale pak přesídlil do Vídně, kde si v letech 1871–1874 nechal postavit Chotkovský palác (Palais Chotek) v 9. vídeňském obvodu (Währinger Straße č. p. 28).[15]

Otto Chotek zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni ve věku 73 let na následky mozkové mrtvice, pohřben je na vídeňském Ústředním hřbitově. Jeho dědicem byl mladší bratr Rudolf, který v roce 1891 pronajal vídeňský palác a v roce 1898 prodal zadlužený velkostatek Jankov-Ratměřice.

Kromě zmíněného bratra Rudolfa měl starší sestru Hermínu (1815–1882), provdanou za hraběte Franze Folliota de Crenneville (1815–1888), rakousko-uherského polního zbrojmistra, císařského generálního pobočníka a později nejvyššího dvorského komorníka.[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-10-31].
  2. ↑ Ottův slovník naučný, XII. díl; Praha, 1897 (reprint 1998); heslo Chotek z Chotkova a Vojnína, s. 370–373 ISBN 80-7185-157-4
  3. ↑ Rodokmen rodu Chotků dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 277 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 120, 147 dostupné online
  6. ↑ Záznam z jednání Sněmu království Českého z 29. dubna 1872 na webu Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dostupné online
  7. ↑ Spolek pro chemickou a hutní výrobu na webu města Ústí nad Labem dostupné online[nedostupný zdroj]
  8. ↑ Rodina Chotků in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 168–169 dostupné online
  9. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 2. díl; Praha, 1997; s. 558–559 ISBN 80-85983-14-1
  10. ↑ Velkostatek Jankov-Ratměřice in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 78–79 dostupné online
  11. ↑ Uherská linie Chotků na oficiálním webu zámku Veltrusy
  12. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 416
  13. ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 338–339
  14. ↑ NĚMEC, Jan, KYZLÍK, Pavel: Památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2003 (kapitola Chotkovi velikáni, s. 59–60 ISBN 80-7033-781-8
  15. ↑ Chotkovský palác ve Vídni na webu planet-vienna dostupné online
  16. ↑ Rodina Chotků in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1881; Gotha, 1881; s. 181 [1]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Chotkové z Chotkova a Vojnína
Rodový erb
Rodový erb
1. generace
Otto († po 1400)
2. generace
Jan († po 1474)
3. generace
Jindřich († před 1500)
4. generace
Jakub († po 1500)
5. generace
Petr († před 1537)
6. generace
Mikuláš • Václav († před 1568)
7. generace
Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)
8. generace
Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam
9. generace
Jiří († 1620) • Karel († 1638)
10. generace
Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)
11. generace
Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)
12. generace
Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)
13. generace
Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)
14. generace
Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)
15. generace
Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína** (1815–1882) • Otto** (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)
16. generace
Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)
17. generace
Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)
Sídla
Pohřebiště
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otto_Chotek&oldid=24278511“